Heé, Veronika2012-08-102012-08-102011Bohemistyka XI, 2011, nr 3, s. 167–181.1642–9893http://hdl.handle.net/10593/3028Křesadlo, autorova osobnost a jeho tvorba, je velmi komplexní kulturně-literární jev, který se v mnohém vzpírá tradičnímu literárnímu pojetí. Křesadlova tvorba je poznamenána návratem k epičnosti, autor je bytostným vypravěčem, jeho knihy „se čtou dobře”. Autorka dokazuje, že se Křesadlo sice ohradil proti názorům o jeho postmodernismu, přesto velká část kritiků ho tam, do určité míry oprávněně, zařazuje. Ve tvárných postupech Křesadlových totiž je spousta typických postmodernistických rysů, zato však v jeho životní filosofii je mnoho z ironie i patosu racionalistické éry vědy a umění. Hojnost podnětů z vlastních zkušeností doma i v emigraci, dále z nejrozmanitějších sfér lidského života praktického i duševního, dále z vědy, umění, náboženství a jiných zdrojů, umí autor ve svých dílech stmelovat v udivujícím způsobem bohatou, ne vždycky vyrovnanou, ale vždy velice svéráznou a jedinečnou uměleckou tvorbu. Pak se zabývá popisem nejnápadnějších rysů a recepce Křesadlovy tvorby v Uhersku.Jan Křesadlo is one of the most interesting phenomenon in the Czech literature of late 20th century, yet his literary career was quite exceptional with the author’s exile and very late literary debut. This present report inquires into the main characteristics of Křesadlo‘s art, which are found to be the epic character of his prose, his rationalism, and ironic playfulness. The last point is attended to most in detail. The second part of the report follows the causes why Křesadlo‘s work is having so ambiguous reception and it is finding hardly its place in Czech literary canon. Unusual, nay, unapproved artistic methods, almost ostentatious outsiderness and heedless breaking of taboos seem to be the most probable causes.otherČeská literaturaCzech literatureČeský literární kánonCzech literary canonPrózaProseKompoziceCompositionLiterární recepceLiterary receptionArtykuł