Ludvík Vaculík, Josef Škvorecký, Milan Kundera, Pavel Kohout a Václav Havel o češtině

Abstract

Autor tohoto příspěvku komentuje výroky o češtině u pěti spisovatelů, kteří se narodili ve dvacátých a třicátých letech minulého století a kteří jako významní slovesní umělci podstatným způsobem zasáhli do vývoje české literatury. Cílem jeho badání je zjistit, jaký mají postoj ke svému mateřskému jazyku vůbec a k češtině v uměleckém díle zvláště. Uvedení spisovatelé napsali celou rozmanitou škálu výroků o češtině. Autor si vybral výroky nejzajímavější. Jsou to především názory, v nichž se autoři dotýkají aktuálních jazykových a jazykově kulturních problémù souvisejících s postavením spisovné češtiny v současné komunikaci (L. Vaculík, J. Škvorecký, P. Kohout). Dále tyto výroky obsahují názory na češtinu v literárních dílech jiných spisovatelů (M. Kundera o J. Skácelovi), nebo vzájemně na sebe reagují (L. Vaculík a J. Škvorecký). Dramatik V. Havel komentuje spisovné jazykové prostředky, které ve svém díle sám používá.

Author of the article describes statements about Czech language of well-known modern Czech writers: Ludvík Vaculík, Josef Škvorecký, Milan Kundera, Pavel Kohout and Václav Havel. They are speaking about function of mother tongue in a literary composition or in a daily communication.