Od vanutí po záhřmotí – hlásková instrumentace v poezii Vladimíra Holana

Abstract

Autor vychází z výroku, že Holan ve svých básních je velmi uvážlivý a precizní, s níž ke své tvorbě přistupoval a kdy z na sebe kladených nároků nikdy neslevil – ať se to týkalo kompoziční výstavby textů nebo na úrovni témat a motivů sémantické opozitnosti Holanova básnického světa či z jazykového hlediska aktualizovaného výraziva s akcentem na neologizační tendence. Originalita básnické výpovědi Vladimíra Holana v básni Záhřmotí se přenáší i do plánu zvukového pořádání, tedy segmentální a suprasegmentální vrstvy, do plánu pořádání fonologického materiálu a jeho využití pro potřeby umělecké exprese. Je to napětí mezi konkrétností a abstrakcí, v čem je skryta síla Holanova básnického vyjadřování. Autor se domnívá, že právě proto, že báseň nemůže na čtenáře působit ničím jiným než tím, z čeho je udělána, tj. slovy a vztahy mezi nimi. Pak poukazuje na řadu dokladů o reflektování hláskové instrumentace v Holanových básních nacházíme překvapivě nemnoho.

The acoustic layer of Vladimír Holan´s poetry provides its readers and poetologists with a new semantic potential which must be integrated into the total semantics of the work of art itself. That is why we place proportion of instrumentation of sounds into the centre of Holan´s intentional modification of acoustic layer in his poems. Aim of the article is to find relevant repetitions and sound configurations in the spheres of isolated words, lines of poetry, strophes or collection of poems. We proceed from the assumption that every literary work of art consists of words which are artistically stylized and that it always holds a semantic sign. Furthermore, we try to draw attention, on the basis of a detailed analysis of individual collections of poems, to organization of vocals and consonants and their configurations. We aim to describe the way it becomes, more or less, a self-sufficient element of composition. In the collection of poems Záhřmotí published in 1940 the importance of status of sound orchestration is the most serious in comparison with Holan´s other works. Here, the cacophony effects dominate and through their abstract character they fill and substitute semantic gaps in a fictitious space-time of poems in Záhřmotí.