Bohemistyka, 2011, nr 3
Permanent URI for this collection
Browse
Browsing Bohemistyka, 2011, nr 3 by Subject "Česká literatura"
Now showing 1 - 4 of 4
Results Per Page
Sort Options
Item České spolky v Budapešti v období dualizmu(Komisja Slawistyczna PAN, Oddział w Poznaniu, IFS UAM, Wydawnictwo PRO, 2011) MÉSZÁROS, AndorČeši se stěhovali do Budapešti v druhé polovině 19. století z různých důvodů. Byli takoví, kteří pracovali v Budapešti jako vojáci, státní úředníci nebo zaměstnanci poboček českých finančních institucí, jiní byli dělníci v různých budapešťských továrnách nebo podnikatelé, kteří hledali hospodářské možnosti v rostoucím uherském velkoměstě. Tato česká komunita, pod vlivem silného českého spolkového hnutí 19. století, založila české spolky i v uherském hlavním městě a vytvořila v posledních desetiletích 19. století živý společenský a kulturní život. Až do první světové války v Budapešti fungoval český občanský spolek, beseda a občanské, sociálně demokratické a anarchistické české dělnické spolky i tělocvičná jednota Sokol. Česká komunita v Budapešti se začátkem druhého desetiletí 20. století začala zmenšovat kvůli asimilaci a zpomalení imigrace. I české spolky ztratily členy. V této době budapešťští Češi už navrhovali uspořádání společného vedení a založení společného českého Národního domu v Budapešti podle vzoru české komunity ve Vídni. První světová válka však znamenala velký zlom v životě české komunity v Budapešti. V 1918 fungovaly už jen Beseda a Dělnický spolek a většina Čechů se buď přestěhovala do Československa, nebo se asimilovala do maďarské společnosti.Item Frazeologie novinového úvodníku: pohled didaktický(Komisja Slawistyczna PAN, Oddział w Poznaniu, IFS UAM, Wydawnictwo PRO, 2011) Fedoszov, OlegVe svém příspěvku se autor pokusil zamyslet nad didaktickými aspekty frazeologické teorie a frazeografické praxe, nad problémy lingvistické práce s velkými jazykovými korpusy a řadou jiných otázek. Tento pokus podnikl nejen na základě analýzy frazeologie novinových úvodníků, ale i jako modelování části vyučovacího procesu. Proto tedy není účelem zopakovat ani ověřovat výsledky studie F. Čermáka, nýbrž poukázat na možnosti práce – jak pro učitele, tak i pro studenty – s autentickým jazykovým materiálem na základě precizně propracované lingvistické teorie. Materiálovou základnou tohoto zamyšlení se staly redakční úvodníky bývalého šéfredaktora Literárních novin Jakuba Patočky1. Autor si vybral 10 příspěvků s tématy od zahájení školního roku v Čechách až k tématu o mučení vězňů v Guantanámo, tedy tematicky velmi různorodých.Item Jan Křesadlo: pojetí a přijetí jeho tvorby(Komisja Slawistyczna PAN, Oddział w Poznaniu, IFS UAM, Wydawnictwo PRO, 2011) Heé, VeronikaKřesadlo, autorova osobnost a jeho tvorba, je velmi komplexní kulturně-literární jev, který se v mnohém vzpírá tradičnímu literárnímu pojetí. Křesadlova tvorba je poznamenána návratem k epičnosti, autor je bytostným vypravěčem, jeho knihy „se čtou dobře”. Autorka dokazuje, že se Křesadlo sice ohradil proti názorům o jeho postmodernismu, přesto velká část kritiků ho tam, do určité míry oprávněně, zařazuje. Ve tvárných postupech Křesadlových totiž je spousta typických postmodernistických rysů, zato však v jeho životní filosofii je mnoho z ironie i patosu racionalistické éry vědy a umění. Hojnost podnětů z vlastních zkušeností doma i v emigraci, dále z nejrozmanitějších sfér lidského života praktického i duševního, dále z vědy, umění, náboženství a jiných zdrojů, umí autor ve svých dílech stmelovat v udivujícím způsobem bohatou, ne vždycky vyrovnanou, ale vždy velice svéráznou a jedinečnou uměleckou tvorbu. Pak se zabývá popisem nejnápadnějších rysů a recepce Křesadlovy tvorby v Uhersku.Item Romantismus a biedermeier: směry komplementární či disjunktivní?(Komisja Slawistyczna PAN, Oddział w Poznaniu, IFS UAM, Wydawnictwo PRO, 2011) Berkes, TamásAutor se zabývá romantismem a otázkou českého biedermeieru. Avšak ani definice romantismu ani definice biedermeieru nám sama o sobě nepomůže, neboť každý pojem získává svůj význam až v daném kontextu. Dle autorova tvrzení je romantismus prvním uměleckým směrem ve středoevropském prostoru, který je i z hlediska světové literatury samostatnou, svéprávnou součástí evropské kultury. Komparatistický přístup neopomíjí jednotlivé národní literárněvědné tradice, ovšem na svůj předmět pohlíží jako na jednolitý celek. Z hlediska literární hodnoty se v této době rodí celá plejáda vynikajících autorů, kteří dávají zaznít zmodernizovanému anebo zcela nově vytvořenému literárnímu jazyku. Abychom připomněli alespoň ty nejvýznačnější, patří sem český Mácha, Poláci Mickiewicz a Słowacki, maďarští básníci Vörösmarty a Petőfi, Slovinec Prešeren, Ukrajinec Ševčenko – ale i „prokletí básníci“ z období rozkladu romantismu (Krasiński, Norwid, Eminescu). Opodstatnění autorova tvrzení dodává současně to, že v tomto kontextu lze snad lépe posoudit často diskutovanou otázku českého biedermeieru, který by tedy měl být pojímán jako dědictví a pokračování sentimentalismu a preromantismu: oproti romantismu, jehož sentimentalita se nespokojuje s kultem konvencionálních a obecně prospěšných citů, ale – právě naopak – ve jménu individuální svobody je připraven štěstí a harmonii třeba i zničit.